Česká Republika
Filmařská 12, 152 00, Praha 5 - Barrandov,
IČO: 09214194
info@odborovysvaz.com

Práva odborové organizace

Právo na informace

Právo na informace je v českém právním řádu zakotveno v druhé hlavě zákoníku práce, nicméně vychází z Evropské sociální charty. Dle § 278 se informováním rozumí poskytnutí nezbytných údajů, z nichž je možné jednoznačně zjistit stav oznamované skutečnosti, popřípadě k ní zaujmout stanovisko. Zaměstnavatel je povinen poskytnout informace v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby je zaměstnanci mohli posoudit, případně se připravit na projednání a vyjádřit své stanovisko před uskutečněním opatření. 

Vůči odborové organizaci má potom zaměstnavatel informační povinnost ve větším rozsahu, který je podrobně uveden v § 287 zákoníku práce. Jedná se například o vývoj mezd nebo platů. Zásadním a nejproblematičtějším bodem je povinnost informovat zaměstnance o ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji. Odborové organizace mají tuto pravomoc z důvodu oprávnění sjednávání kolektivní smlouvy. Zaměstnavatel nicméně o výše uvedených záležitostech může informovat také radu zaměstnanců, případně zástupce pro BOZP, působí-li u něj.

V případě, že by došlo k porušení této povinnosti, může být za tento správní delikt uložena pokuta až do výše 200 000 Kč v souladu s § 23 odst. 2 zákona o inspekci práce.

Právo na projednání

Co se týče povinnosti zaměstnavatele se zaměstnanci projednat některé záležitosti, v zákoníku práce, konkrétně v § 280 najdeme kompletní výčet bodů, kterým se tato povinnost vztahuje. Jedná se například o pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny zaměstnavatele nebo nejnovější stav a strukturu zaměstnanců. Tento výčet však může být rozšířen kolektivní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen předmětné otázky nebo okruhy zaměstnanci nebo jeho zástupcům předložit předtím, než ve věci rozhodne. Nicméně rozhodnutí jako takové zůstává výlučně v kompetenci zaměstnavatele, a to bez ohledu na výsledek projednání. 

Stejně jako v případě porušení informační povinnosti hrozí při neprojednání zaměstnavateli sankce totožná s tou za porušení povinnosti informování – inspekce práce může dle § 23 odst. 2 zákona o inspekci práce udělit pokutu až do výše 200 000 Kč.

Právo na spolurozhodování

Toto právo se týká záležitostí jako je například vydání nebo změny pracovního řádu (§ 306 odst. 4 ZP), předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele se zaměstnancem, který je odborovým funkcionářem. V případě, že není zaměstnavatelem vyžádán souhlas odborové organizace k jeho rozhodnutí, mluvíme o postupu v rozporu s právními předpisy. „Podle § 19 odst. 1 zákoníku práce navíc platí, že právní jednání zaměstnavatele, ke kterému nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu v případech, kdy tak stanoví výslovně zákoník práce nebo zvláštní zákon, je neplatné.

Právo kontroly

Odborové organizace disponují právem výkonu kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci tuto kontrolu umožnit. 

Právo účasti v legislativním procesu

Dle § 320 zákoníku práce je garantována účast odborových organizací při řešení návrhů zákonů nebo pracovněprávních předpisů. Státní orgány jsou povinny předpisy předložit předpisy odborovým nebo zaměstnaneckým organizacím k projednání. Odborové organizace jsou oprávněny se k návrhům vyjádřit a sdělit svoje připomínky, se kterými je třeba se vypořádat během připomínkového řízení. 

Právo na kolektivní vyjednávání

je zakotveno především v úmluvě č. 98 Mezinárodní organizace práce o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat. Její čl. 4 stanoví: „Tam, kde je to nutné, budou přijata opatření přiměřená vnitrostátním podmínkám pro povzbuzení a podporování co nejširšího rozvoje a využití metody dobrovolného vyjednávání mezi zaměstnavateli a organizacemi zaměstnavatelů na jedné straně a organizacemi pracovníků na druhé straně, tak, aby byly upraveny podmínky zaměstnání pomocí kolektivních smluv.“ Další úmluvou Mezinárodní organizace práce, která se týká kolektivního vyjednávání je úmluva č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty. V prosinci 2018 byla potom Českou republikou ratifikována úmluva č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání z roku 1981. Tento dokument kromě podpory kolektivního vyjednávání vyjmenovává otázky, o něž by se mělo kolektivní vyjednávání rozšířit. V článku 5 odst. 1 přiznává potřebu přijetí opatření, které budou přizpůsobeny vnitrostátním podmínkám a jejichž účelem bude podpora kolektivního vyjednávání. V českém právním řádu je proces kolektivního vyjednávání upraven zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.

Právní úprava

Česká právní úprava, v Ústavě České republiky, poskytuje mezinárodním smlouvám prioritu dokonce bezvýjimečnou. „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ 

„Pro právní postavení odborových organizací je charakteristické, že se – kromě ustanovení čl. 20 a 27 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., a změněné ústavním zákonem č. 162/1998 Sb.) a Listiny základních práv Evropské unie (za podmínek stanovených v čl. 51 a násl. této listiny) – řídí především mezinárodními smlouvami, které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat a které jsou součástí českého právního řádu (a ve smyslu čl. 10 Ústavy mají „přednost před zákonem“); jde zejména o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. 11. 1950 a na ni navazující protokoly (uveřejněna sdělením č. 209/1992 Sb.), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.), Evropskou sociální chartu ze dne 18. 10. 1961 (uveřejněna pod č. 14/2000 Sb. m. s.), Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat ze dne 9. 7. 1948 (uveřejněna pod č. 489/1990 Sb.) a Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat ze dne 1. 7. 1949 (uveřejněna pod č. 470/1990 Sb.).

Mezinárodní právní úprava

Právo odborově se organizovat je v českém právním řádu zakotveno v čl. 27 LZPS v následujícím znění: 

(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. 

(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví. 

(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jejich sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Článek 11 Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod potom stanoví: „Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 

Zásadním mezinárodním pramenem právní úpravy odborových organizací je také Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. Z tohoto dokumentu je třeba zmínit čl. 2, který říká: „Pracovníci a zaměstnavatelů bez jakéhokoliv rozdílu mají právo bez předchozího schválení ustavovat organizace podle vlastní volby, jakož i stát se členy takových organizací, a to za jediné podmínky, že se podřídí stanovám těchto organizací.“ Článek 3 potom zakotvuje specifické postavení těchto organizací:

  1. Organizace pracovníků a zaměstnavatelů mají právo vypracovávat své stanovy a pravidla, zcela svobodně volit své zástupce, organizovat svoji správu a činnost a formulovat svůj program. 
  2. Veřejné orgány se zdrží jakéhokoliv zásahu, který by omezoval toto právo nebo zabraňoval jeho zákonnému vykonávání. 
Právní úprava v České republice

V České republice je právo sdružovat se s jinými se zájmem ochrany svých hospodářských a sociálních zájmů zakotveno v Ústavě, přesněji v Listině základní práv a svobod v článku 27.

 

Podrobnější právní úpravu obsahuje zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění. „Ustanovení tohoto zákona o právnických osobách a spolku se použijí na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat. Odborová organizace a organizace zaměstnavatelů vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení; to platí obdobně, pokud dochází ke změně nebo zániku odborové organizace.“ 

Každý zaměstnanec se může stát členem odborové organizace.

V českém právním řádu právní úprava odborových organizací v přechodném ustanovení OZ zakotveno použití pojmu spolek, § 3046 OZ se „odborová organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních a jejich organizační jednotky evidované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, považují za odborové organizace a organizace zaměstnavatelů podle tohoto zákona.“ 

Klíčovým je potom § 3025 OZ: „Ustanovení tohoto zákona o právnických osobách a spolku se použijí na odborové  organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat.“ 262/2006 Sb. Zákon zákoník práce § 286 Působnost odborové organizace

We use cookies to give you the best experience.
cs_CZCzech